Masopust

Masopust

V únoru je doba masopustu.

Masopust - (maso ne) znamená, že se maso jí v těchto dnech naposledy. Tento svátek se slaví už jen v některých vesnicích (jsme rádi, že jsme jedna z nich). Letos vychází půst na 18.2.2010

Masopust je třídenní lidový svátek, při kterém se lidé převlékají do masek, užívají si jídla, pití, tancování, zpěvu a legrace, aby se připravili na půst trvající až do Velikonoc.

Je to svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční (škaredé) středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek" či „tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den se mělo sníst co nejvíce jídla, aby měl člověk hodně síly po celý rok. Jedlo se hlavně maso ze zabijaček - jitrnice, jelita, tlačenka, ovar, ale také pečená husa s knedlíkem a se zelím. Tradiční sladká jídla byly smažené koblihy a šišky. Pekly se koláče, buchty, věnce a vrkoče.

Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli". Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal "mužovský bál", kam neměla přístup svobodná chasa, tancovali zde jen ženatí a vdané.

Vyvrcholením masopustu bylo úterý.

Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla, tančilo se, záleželo na vtipu a pohotovosti „maškarád", jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude štědře pohoštěny – od koblihů, uzeného , pálenky, piva, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí, až po peníze, které většinou maškary utratily v hospodě u muziky. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších. Veselilo se nikdo nesmutnil.

Téměř všude končila masopustní zábava v úterý přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala  škaredá středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku „pochováním basy" (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Bakcha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě a odvedl ho do pekla.

O masopustních rejích v Čechách i na Moravě jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.

Ve městech se masopust slaví hlavně pořádáním plesů, maškarních bálů pro děti i dospělé. Také v horských oblastech se konají jízdy na lyžích v maškarním oblečení vedené Krakonošem. Největší karneval na světě se koná v Rio de Janeiru. Tančí se tři dny tanec samba a jsou tam tisíce nádherných a drahých masek.